Slovenska kapela fungující od roku 1991 vydala po 11 letech svojí další desku. Kdo zná jejich předchozí album Nik nie bez viny a poslouchal a poslouchá ho do nekonečna jako Já, ví, že znakem Dimenzie je „uřvaná“ kytara a velice silné a promyšlené texty. Proto jsem byl na tuhle desku úplně lačnej a zvědavej, jestli překoná tu laťku nasazenou od minule.
Začíná to úvodnim songem Homo homini lupus (člověk člověku vlkem,) kytarovej úvod a pak pořádnej rutatuta odvaz. Dimenzia to do Vás pere “ človek je človeku vlkom, priateľ je pre neho sokom, city a ľůtosť dábokom, o kom tu hovorím o kom?“
Následuje rychlej song V mene vlasti - proti zbrojnimu prumyslu a kytara Vás dostává . Rychlý, úderný refrény Vám to vtloukaj do hlavy.
Tiene - další kritickej song proti apatii z alkoholu nasadí pomalejší tempo , kde se můžete zamyslet nad textem a uklidní Vás jen proto, aby Vás ve svém závěru naprosto zničil kytarou a řevem.
Nasleduje jedna z nejlepších písní z celýho alba Hitlerove děti - už od začátku alba ve mě kytarovi sóla evokovaly emoce, ale tady je to až neskutečný, dokonale podtrhujou text ,kterej má hloubku jak prase (ano to je ta stará dobrá Dimenzia !) a dvojzpěvy tomu dávaj šťávu jak sviňa v půlce proloženou projevem samotnýho A.H. jen proto, aby ho definitivně rozdrtily refrénem a konečným „povedz mi fašista, povedz či nejebe ti“.Tohle si pustíte stokrát po sobě, to mi věřte.
Následuje song Iny svet - plivající do tváře politikům, za to jak si kupujou slibama lidi.
Další song Nič nevidím, nič nepočujem - to je kurva přesně ta Dimenzia co Vás svojí melodii a textem donutí zpívat s přehrávačem. „som člověk tohto storočia, som člověk - urobim, čo mi poruča“ a budete to řvát, ikdyž se pujdete vychcat.
Trvalá sloboda – název napoví, že se jedná o kritiku jisté války.
Depresia - další perfektně vychytanej text o tom, jak nas drtí zkurvenej pracovní systém.
Formálna spoločnosť - kritická protisystémovka nabádá zastav se už konečně člověče, než se zničíš. Refreny jsou chytlavý, další věc k hromadnýmu zpěvu do hospody.
V podobnym zdělení pokračuje i song Pavilón šelem - našláplá kritika toho jak dneska žijeme s procítěným závěrem, kterej Vám dá tu sílu vzpamatovat se a jít dál, ta kytara to obrečí, ale donutí Vás to jít dál. Pecka !
Nasledujou další tři songy a album zakončuje piseň Tu hore na lazoch - tenhle song je zcela jiný než všechno co je na albu, je to spíš taková zamyšlená balada s pomalou kytarou.Text je hodně metaforický a je vážně potřeba si ho poslechnout víckrát, abyste zjistili že...a tady si doplňte každej sám. Tohle ve Vás vyvolá vlastní myšlenky. Řekl bych, že tahle píseň je svým smyslem hodně podobná Posledné piésni na jejich předchozím albu. Máte pocit, že to končí už navždy...a proto si to pustite znova a znova.
Shrnuto
Pro Vás co Dimenziu X neznáte : tohle je dobrej punk rychlej, údernej, texty chytrý jak prase, nebudete poslechu litovat už minimálně kvuli songu Hitlerove deti. Jen je dobrý si ze začátku k poslechu vzít texty, protože sem tam malinko nebudete rozumět.
Pro vas co Dimenzii X znáte: tohle je pro Vás povinnost, fakt hodně kvalitní nástupce Nik nie bez viny, texty Vás zase dostanou a budete vnich nacházet pořád nový a nový věci.
Pro Vás co jste na dimenzii vyrostli jako Já : Poslednou piesni to neskončilo. Legenda pokracuje !
Hitlerove deti
muž, ktorý vrhá tieň až za svoj hrob
opäť sa šíri mor jeho myšlienok
zažiari pochodeň zašlých dôb
v prítmí našej ľahostajnosti
vojna hitlerových detí
vďaka vám skurvenci pribúda zla obetí
bažíte po krvi prostriedok účel svätí
povedz mi fašista, povedz, či nejebe ti
vražedných svastík deň už nadišiel
zaplavia ulice kopy mŕtvych tiel
európou preletí čierny archanjel
ríšou našej zadubenosti
Žádné komentáře:
Okomentovat