Rozhovor s Čuňasem

František „Čuňas“ Stárek

Český publicista a disident, který se v sedumdesátých letech pohyboval v prostředí undergroundu. Podílel se na organizování hudební produkce, přednášek a na šíření samizdatovej literatury. Ve známym případě Plastic People byl odsouzený za organizovaní nepovolene přednášky. Po návratu z vězení se stal jedním z klíčových aktivistů Charty 77. V roce 1979 začal vydávat nejrozšířenější samizdatový časopis v Československu Vokno, za což si odseděl dva a půl roku. Jako šéfredaktor Vokna byl odsouzený ještě jednou v roce 1989, na sklonku listopadových událostí. Šlo o jeden z posledních politických procesů v Československu.

11. Listopadu 2009 jsem byl v Poličce na přednášce Bojanovice 1976 festival druhé kultury, kterou pořádal Ústav pro studium totalitních režimů a přednášel na ní právě Čuňas. Psát o všem zajimavým co zaznělo by vydalo na samotnej zin. Kdo chce může najít na netu spoustu článku například na www.cunas.cz. Tak jsem se s Čuňasem domluvil a po skončení jsme chvíly perfektně pokecaly o tom co mě zrovna napadlo.

Bukva: Nazdar Čuňasi. Sledoval jsem tvojí přednášku o undergoundu zajímalo by mě par věcí. Tys tady mluvil o tom, jak jste pořádali na tajno hudební festival Bojanovice 1976 a (tři týdny na to byly zatčeni a vyslícháni STB a začal monstr proces.)mě by k tomu zajímalo co rodiče Vás všech, podporovali Vás v těhle aktivitách?

Čuňas: Jak, který víš. Z těch rodin je celá škála možností. Od toho táty, kterej byl agent a vlastně donášel na svýho syna a na jeho kamarády a byl vlastně jedinej pramen kterej STBákům dával informace, přes lidi, který byly k tomu úplně lhostejný a vadilo jim akorát, že jejich děti nosej dlouhý vousy a dlouhý vlasy, že s tím jsou problémy, maléry a tak. Až po lidi, který vyloženě byly zase pro, třeba Evžen Fiala který byl manažerem Primitives Group a jeho táta se úplně zapojil, dělal kostýmy, dělal aranže a dělal v podstatě produkčního, sháněl sály apod. Takže u těch rodičů byla celá škála možností nejde to nijak paušalizovat.

Bukva: Vy jste tady promítaly stránky ze spisů, který o vás evidovala STB a zaujalo mě, že tam byl napsanej Egon Bondy u kterýho „bylo známo jeho silné maoistické přesvědčení“. To mě právě zajimá, proč to tomu našemu komunistickýmu režimu vadilo, když ten maoistickej režim byl taky komunistickej?

Čuňas: To, tomu režimu vadilo ještě víc než všechno ostatní, protože nejvíc se mazaly mezi sebou právě nejpodobnější ideologie. Vadila jim samozřejmě víc Čína než Amerika, protože to byly ;revizionisti – odchylky. To bylo víc špatně, protože to by mohlo ty správný soudruhy svést na špatnou cestu.

Tak jako trockismus, kterej byl “ těsně vedle Lenina, ale nebyl to Lenin“.

Bukva: Zůstaňme ještě u toho Bondyho (zemřel 2007?). Co říkáš na to, že je z něj vyhlášenej básník, ale taky vyhlášenej bolševik?

Čuňas: Já myslím, že on měl celkem konzistetní názory. On byl nalevo vždycky. V undergroundu to nehrálo celkem žádnou roli , my jsme si z něj dělali srandu.

Bukva: Takže byly mezi Váma třeba i lidi co věřily v jinej druh komunismu?

Čuňas: No tak to byl zrovna jedinej Bondy (smích). Jinýho fakt neznám.

Bukva: Vlastně vy jako underground jste byly před punkáčema a po Vás přišla vlna punkrocku?

Čuňas: Po nás přišla ta vlna jazzrocku jo, to byly ty, který chtěli jako hrát veřejně a nechtěli mít problémy. Použili to slovo jazzrock, ale byl to normální rock and roll, bigbeat. Ale to byla taková vyumělkovaná hudba, těm když vypli proud tak ani neškytly. A ta bariéra mezi nima a hledištěm tam byla veliká. To prostě byly páni muzikanti a pak byly ti posluchači.

Já jsem se zbláznil do punkáčů hlavně proto, že to bylo sociální hnutí. Že prostě mezi jevištěm a hledištěm byla nulová bariéra. Tak nebyl potřeba ani schůdek jo, zatímco tydle(jazzrock) vždycky měli propadlo (smích).

Bukva: To je právě, bohužel, neduh dneska u velkejch festivalů, že bejvaj metry prostoru mezi kapelou a divákama.

Čuňas: No tady ani nejde o to fyzicky . Jde prostě o tu psychickou bariéru. Jak se ty hudebníci chovaj k těm svejm divákům. Prostě punkáči skáčou šipky do lidí, že jo.

Bukva: A vy jste brali jak punkáče , jako takovej ještě tvrdší přestřelek, když přišli propíchaný apod?

Čuňas: Hele mě se to líbilo. Hned v prvním VOKNĚ jsme vydaly překladovej materiál o Sex Pistols jo, takový články tady vůbec nikde nebyly. A v podstatě to punkáčství je tam popsaný. No a potom jsme na Nový Vísce uspořádali první punkovej festival v česku, kde hráli skupiny jako DOOM nebo ENERGIE G a to bylo prvně, kdy bylo více kapel punkovejch společně na jevišti. O tom je taky ve VOKNU článek a Magor napsal „jsou to hodný hoši“ nebo něco takovýho. Považovali jsme ten punk za druhou ruku toho samýho těla.

Bukva: Za doby komunismu byl takovej častej jev, že punkáči byly obviňovaný z fašismu, veřejnýho heilování apod. Zaregistrovali jste to nějak?

Čuňas: Hele to byly vždycky všichni. Ty STBáci o nás psali, že jsme hippies a teď oni nevěděli co to je. Někdo měl pavouka na bundě a oni z toho byly hotoví, nevěděli kam je zařadit. Tak prostě hledali nějakej pohodlnej únik. Takže nálepka fašismu se hodila.

Bukva: Vy jste byly obviňovaný jako „závadová mládež“, z toho, že fetujete a podobně. To bylo v době, tady kdy skoro žádný drogy nebyly ne?

Čuňas : Tak jako někdy se objevila nějaká tráva…. Tady byl problém spíš ten, že tím jak tady drogy nebyly, tak ti kdo chtěli fetovat, šli k nějakejm náhražkám, který je zabíjeli. Já jsem svědčil na svatbě jednomu klukoj a on se za půl roku při čichaní toluenu ve stanu, ještě s jedním klukem, udusil. To byl problém spíš tady toho východu, že se čuchala barva a takový věci. Ale nebyl to zrovna problém undergroundu, spíš ten underground tu jednu generaci od skutečných drog zachránil, protože jim dal něco jinýho.

Bukva: Ťukli jsme tady Sex Pistols, určitě víš kdo je Johny Rotten, a nedávno jsem na internetu narazil na komerční reklamní spot, kde hraje v reklamě na máslo. Co si o tom myslet?

Čuňas: S tím si nelam hlavu , každej je vždycky takovej, jakej chce a živí se čím zrovna uzná za vhodný. Prostě zapomeň na něj. Tenkrát to byl člověk, kterej stál za něco.

To je v pohodě... Já bych taky spoustu lidí mohl odepsat... Ve svý době odevzdali svojí práci, odevzdali svoje umění.

Bukva: Dobře,můžu se tě zeptat...vy jste byly stíhaný v komunismu za závadový texty, závadovou vizáž - výtržnictví atd. a ( Já v v žádném případě nechci obhajovat neonacismus) dneska se zase zavírá za hudbu, šíření časopisů apod. Nezdá se ti že se ten šroub cenzury pomalu utahuje? Že už se zase zavírá za časopisy, texty, za hudbu?

Čuňas: Tak jde o to jaký, že jo. Chápej, když někdo podporuje hnutí, který míří k nesvobodě tak to je diametrálně odlišný od toho kdo míří ke svobodě. Ten vektor je úplně opačnej. My jsme byly ti kteří propagovali svobodu v nedemokratický společnosti, zatímco současný fašouni propagujou nesvobodu ve svobodny společnosti. To je úplnej opak. Problém demokracie je spíš ten, že je slabá. Bojí se zasáhnout proti těmhle tem lidem. A to se ukázalo v Německu třeba, když Hitler nastupoval k moci.

Bukva: Neonacisté se dnes právě strašně ohánějí tím, že za komunismu byla cenzura a dnes je taky?

Čuňas: Tak především, žádná cenzura neexistuje, za bolševika ji vykonávaly FUTI a ČUTI (Federální úřad pro tisk a informace a Český úřad pro tisk a informace), mimochodem pracoval tam Miroslav Sládek. To, že trestní zákon postihuje propagaci hnutí směřujícího k nesvobodě pokládám za správné. Spíš mi vadí, že státní orgány nepostupují stejně v případech kdy je propagována komunistická totalita. Hesla o nadřazenosti bílé rasy jsou totiž naprosto adekvátní s těmi o diktatuře proletariátu.

Bukva: Poslední věc měl bys nějakej vzkaz pro punkový hnutí, který se teda dneska tříští na různý ať už komerční nebo nekomerční části a spousty škatulek ale pořád jsou v něm lidi, který to dělaj postaru, který tím žijou?

Čuňas: Ať zapomenou na tříštění. Nic se netříští, každej si dělá, co chce jo, to je vono. Hlavně mě sere všechno to nálepkování a kdo je ten správnej punkáč a kdo není správnej punkáč. Každej je takovej jakej chce, to je to podstatný. A to je svoboda.

Bukva: díky Čuňasi čau !