Výtvarný umění

Výtvarný umění a punk ?

Pro většinu punkerů asi nesmysl, a co teprv pro zbytek lidí, kteří mají punk za destruktivní nihilistickej odpad. Tak nesmyslný spojení to zas tak není. Chce to jen hledat s pečlivostí hledání vřídků po návratu z Podpáry. V obou případech stopro na něco narazíte.

Umění v punku asi nebude úplně souviset s tím, co se učí o výtvarným umění na středních školách, o to víc si ale zaslouží pozornost. Nikde si asi nikdo nevšimne číratýho týpka se štětcem u plátna, jak maluje krajinu. Z podstaty punku vyplývá, že umění je třeba hledat nejčastěji ve spojení s obalama desek, fanzinama, plakátama. I když se několik jedinců mezi pankáčema proslavilo malbou, kresbou, focením, vždycky to bylo právě v rámci punkových aktivit. Výjimkou může být třeba Neke Carson a jeho slavný prdelí kreslenej portrét Andyho Warhola.

Punkoví umělci se objevili spolu s punkem v 70. letech. Často do uměleckých počinů pouštěli i sami hudebníci (Screaming Mad George, Chris Stein), ale většinou to byli spíš ochmelové kolem těchto hudebníků. Nejvíc umělců se vynořilo kolem klubu CBGB a samozřejmě kolem časopisů jako Punk, X-Magazine a podobně. Nejčastěji se umění v punku projevovalo a projevuje úmyslným poškozováním čehokoliv, používáním výstřižků z novin, použití koláží a podobně. Barvy se moc nepoužívaly kvůli lepšímu množení a šíření materiálů, ale když už něco bylo barevně tak co nejvíc kontrastně, hodně často křiklavě např. růžová se žlutou, černou a podobně (například obal Sex Pistols – Never Mind the Bollock, Here’s the Sex Pistols od Jamie Reida) 

Témata měli za cíl jednu hlavní věc, a to šokovat a narušit poklidný běh společnosti. Toho se dosahovalo jednak použitím toho, co se běžně považovalo za ošklivý, a druhak zesměšňováním politiky a společnosti. Punkové umění nakonec nezůstalo jenom u propagačních materiálů, ale dostalo se i do galerií. O to se zasloužili hlavně Bettie Ringma a Marc H.Miller. Uchvátila je atmosféra v New Yorském klubu CBGB, kde se scházeli hudebníci i umělci (Alan Vega, Andy Warhol, Jimmy DeSana, Amos Poe a další) a spolu vytvářeli nezapomenutelný akce. Potom, co Ringma a Miller zažili to, co se dělo v CBGB, rozhodli se, že zorganizují něco většího. V roce 1978 s Alice Denney uspořádali ve Washington Projects for Art první punkovou výstavu, která se opakovala i v New Yorku a Amsterdamu. Přestože nikdo nevěděl, jestli si má takovou výstavu vysvětlit jako žert, podvod nebo nějakou formu dadaismu, způsobila výstava přelom generací. 70. léta v umění znamenala naprostou nudu a právě punk znamenal nejaktivnější a nejviditelnější formu výtvarného umění, když přinesl obrovskou energii, chaos, anarchii a zesměšňování současného umění.

Kromě umělců z CBGB se na výstavě podíleli spoluautoři legendárního časopisu Punk. Ten vzniknul v postatě z nudy, když se John Holmstrom, Legs McNeil a G.E.Dunn chtěli pobavit, nabalit roštěnky a mít volný vstup do klubů. Původně šlo o hudební zin a napůl komiks, ale postupem času se stal i místem k projevu umělců, k čemuž je i nemálo podněcoval.

První číslo PUNK
Šéfredaktorem a hlavní postavou časopisu byl John Holmstrom, který vytvořil celý komiksový design a dokonce spolupracoval na dvou albech Ramones.

John Holmstrom 

Největší osobností byl ale nejspíš Legs McNeil, kterýho sám Holmstrom označil za archetyp punku. Každej den trávil na baru, vyprovokovával rvačky, provokoval, kde se dalo, a protestoval, proti čemu se dalo. Kromě zevlování hlavně vytvořil fotokomiksy The Legend of Nick Detroit a Mutant Monster Beach Party, kde vystupovali samotní hudebníci a umělci z CBGB (Debbie Harry, Andy Warhol, Joey Ramone…). Kromě komiksu se McNeilovi podařilo vytvořit i Manifest punku, kde se dost angažoval proti nesvobodě v Rusku a nakonec s dalšíma pankáčema zorganizoval hamburgrovou kanonádu na ruskou ambasádu.

Kromě autorů se kolem časopisů Punk, X-Magazine a klubu CBGB pohybovala i řada dalších umělců. Svoje místo museli mít pochopitelně fotografové jako nedílná součást punkové scény. Z nich jsou nejvýraznější asi dvě jména: Roberta Bayley, Jimmy DeSana a Chris Stein. Roberta Bayley začínala jako výběrčí vleznýho, ale vypracovala se na žádanou fotografku většiny kapel a hlavně klubu CBGB. Všichni znají její foto kapely Ramones před klubem CBGB.

Jimmy DeSana patřil ke skupině kolem časopisu X-Magazine i CBGB. Krom toho se angažoval na spoustě výstav, kde šokoval fetišistickými fotografiemi, z nichž nejznámější je asi autoportrét Noose.

Kromě zinů, plakátů a fotek se punkové umění projevilo ve velké míře v pódiových show, divadle, performace a filmu. Propojení divadla a show je nejvíc patrné u akcí studovaného umělce Screaming Mad George, který se svou kapelou The Mad předváděl krvavé kreace vyvrhování střev a jiné libůstky.

Ve filmu se kromě slavného Andy Warhola projevili i Tom Otterness (I Shot a Dog), Amos Poe se svým slavným punkovým filmem Blank Generation anebo Tina L’Hotsky s filmem Barbie Girl, kde se nahá blondýnka vrací z nákupu, otevře balíček, vyndá panenku Barbie, usmaží ji a sní.

V malbě a kresbě se mimo fanziny s punkem setkáme minimálně. Výjimkou jsou zmíněný řiťomalby Neka Carsona nebo koláže a fotokopie Leslie Shiffta.

Topperherley